Začali jsme chodit na cvičák (tak tato informace není zrovna nejnovější, ale o to důležitější)
Již v době, kdy jsme si domů nesli štěňátko, nám vrtalo hlavou, kam budeme chodit na cvičiště. Prozatím nás zajímala především škola pro štěňátka, aby přece Zira měla kontakt s ostatními pejsky.
Prohledali jsme internet a našli školu psů na cvičáku v Nemošicích. Tam se na nás ale dívali skrz prsty a nakonec vyhodnotili, že jsme na nějaký výcvik ještě příliš mladí a že máme přijít později. Značně nešťastní, že snad budeme zvonit u sousedů se slovy - "Dobrý den, můžeme si hrát s vaším psem?" - jsem znovu hledali. Jak jsem byli rádi, že jsme našli Školku pro štěnátka v ZKO Svítkov.
Na den zápisu jsme nedočkavě čekali. Pravda - při otázce na plemeno - kdy se nám dostalo odpovědi "Hovawart - toho jsme tu dlouho neměli" jsme trochu znejistěli. Školku jsme přesto navštěvovat začali. Něco málo jsme se dozvěděli, ale pro psy bych řekla, že to až tak zábavné nebylo.
Největším přínosem pro nás ale bylo vypuštění psů na závěr hodiny, kdy se Zirunka pěkně vyřádila. Přesto je na co vzpomínat - mohli bychom vyjmenovat spoustu kamarádů... Po několika hodinách začali docházet i páníčci s Yennie Gasko Prim (doufám, že to píšu správně), díky čemuž jsme se dozvěděli zas něco nového.
V současné době navštěvujeme ZKO Přelouč, kde musím velmi poděkovat paní Lysé, která tento cvičák vede. Pravda je, že jsme se k němu dostali také prazvlášťním způsobem. A to tak, že jsme paní Lysou potkali na veterině spolu s hovawartem Argem a jeho páníčkem, kteří tento cvičák také navštěvují. Trochu jsme se zapovídali a její vyprávění nás natolik zaujalo, že jsme zanedlouho začali jezdit se Zirou tam. Původně jsem zamýšleli navštěvovat současně i školičku ve Svítkově, ale vzhledem k tomu, že výcvik v Přelouči probíhá až 3x týdně, brzy jsme od této myšlenky ustoupili a navštěvujeme pouze Přelouč.
Teď jsme měli takové malé prázdninové volno, ale na poslední hodinu přijel figurant a tak i Zirunka mohla ukázat, jak "zlý" je to pes.
Již v době, kdy jsme si domů nesli štěňátko, nám vrtalo hlavou, kam budeme chodit na cvičiště. Prozatím nás zajímala především škola pro štěňátka, aby přece Zira měla kontakt s ostatními pejsky.
Prohledali jsme internet a našli školu psů na cvičáku v Nemošicích. Tam se na nás ale dívali skrz prsty a nakonec vyhodnotili, že jsme na nějaký výcvik ještě příliš mladí a že máme přijít později. Značně nešťastní, že snad budeme zvonit u sousedů se slovy - "Dobrý den, můžeme si hrát s vaším psem?" - jsem znovu hledali. Jak jsem byli rádi, že jsme našli Školku pro štěnátka v ZKO Svítkov.
Na den zápisu jsme nedočkavě čekali. Pravda - při otázce na plemeno - kdy se nám dostalo odpovědi "Hovawart - toho jsme tu dlouho neměli" jsme trochu znejistěli. Školku jsme přesto navštěvovat začali. Něco málo jsme se dozvěděli, ale pro psy bych řekla, že to až tak zábavné nebylo.
Největším přínosem pro nás ale bylo vypuštění psů na závěr hodiny, kdy se Zirunka pěkně vyřádila. Přesto je na co vzpomínat - mohli bychom vyjmenovat spoustu kamarádů... Po několika hodinách začali docházet i páníčci s Yennie Gasko Prim (doufám, že to píšu správně), díky čemuž jsme se dozvěděli zas něco nového.
V současné době navštěvujeme ZKO Přelouč, kde musím velmi poděkovat paní Lysé, která tento cvičák vede. Pravda je, že jsme se k němu dostali také prazvlášťním způsobem. A to tak, že jsme paní Lysou potkali na veterině spolu s hovawartem Argem a jeho páníčkem, kteří tento cvičák také navštěvují. Trochu jsme se zapovídali a její vyprávění nás natolik zaujalo, že jsme zanedlouho začali jezdit se Zirou tam. Původně jsem zamýšleli navštěvovat současně i školičku ve Svítkově, ale vzhledem k tomu, že výcvik v Přelouči probíhá až 3x týdně, brzy jsme od této myšlenky ustoupili a navštěvujeme pouze Přelouč.
Teď jsme měli takové malé prázdninové volno, ale na poslední hodinu přijel figurant a tak i Zirunka mohla ukázat, jak "zlý" je to pes.
Žádné komentáře:
Okomentovat