V neděli dne 22.7 jsem vyrazili na výstavu do Mladé Boleslavi. Už jsme absolvovali klubovou, tak jsme byli zvědaví, jak bude vypadat ta národní. A taky jsme chtěli alespoň tušit, co nás bude čekat v září na té mezinárodní, na kterou jsme již přihlášeni. (předpokládám, že to bude podobné, ale větší). Sice jsme stále za třídu dorost, ale jak se ukázalo, tak to bylo jedině dobře. Protože Zirunka opět předvedla, jak dokáže být paličatá!!!
Po tom, co jsme dorazili k výstavnímu kruhu, zabrali jsme pěkné místečko (byli jsme mezi prvními) a čekali co se bude dít. Dlouho se nic nedělo a tak jsme čas využili ke zkoušce v kruhu.
Zatím jsem žádnou zradu netušila. Zirunka vcelku pěkně běžela, trochu sice poskakovala, ale řekla jsem si že to bude dobré. Ale nebylo!!! Vedle nás se usadil náš známý ze cvičáku YRRO Gasko Prim, takže jsme měli společnost. Pravda, že Zirunka asi nepatří mezi jeho oblíbence, protože po ní (ale nejenom po ní) stále trochu vrčel. Čekali jsme než posoudí plemena před námi a pak psi hovawartů.
Byla nějaká špatná konstalace hvězd, protože po sebě každou chvíli nějací psi vyjeli. Jednoho psa (fenu), který se pokusil o útok na jiného psa, majitel dokonce potrestal zásahem katalogem (a že není nejslabší) do hlavy a po té ho obdařil ještě pár kopanci. Naštěstí pro psa nebo pro neštěstí majitele ho vidělo dost lidí a někteří mu svůj nesouhlas s jeho chováním dali jasně najevo. Každopádně se všichni přihlížející tvářili dost nesouhlasně. Na mě to bylo trochu moc.
Ale zpátky k Zirunce. Konečně jsme přišli na řadu. Ve třídě jsme měli být tři, nakonec jsme byli dvě. Nevím co se stalo, ale už cestou k rozhodčí se Zira se sekla a že dál nepůjde. Prostě se zapřela (to ona umí moc dobře...) a konec.
K rozhodčí jsem ji nějak dostala a ukázala zuby (kupodivu v tom nebyl problém). Pak už ale běhat nechtěla. Prostě ostuda. Kolečko jsme sice nějak oběhly ale žádná paráda to nebyla. Takže jsme skončili jako velmi nadějná 2.
To že jsme měly naději a takhle ji promarnily, mě sice mrzí, ale víc mě trápí, jak tomuto chování předcházet. Mě až přišlo, že na ní špatně působila rozhodčí. Ještě se mi nestalo, že by k někomu takhle vysloveně nechtěla. Spíš mám problémy, aby Zirunka každýmu (i úplně cizímu) neskočila za krk... .
Ale zpátky k Zirunce. Konečně jsme přišli na řadu. Ve třídě jsme měli být tři, nakonec jsme byli dvě. Nevím co se stalo, ale už cestou k rozhodčí se Zira se sekla a že dál nepůjde. Prostě se zapřela (to ona umí moc dobře...) a konec.
K rozhodčí jsem ji nějak dostala a ukázala zuby (kupodivu v tom nebyl problém). Pak už ale běhat nechtěla. Prostě ostuda. Kolečko jsme sice nějak oběhly ale žádná paráda to nebyla. Takže jsme skončili jako velmi nadějná 2.To že jsme měly naději a takhle ji promarnily, mě sice mrzí, ale víc mě trápí, jak tomuto chování předcházet. Mě až přišlo, že na ní špatně působila rozhodčí. Ještě se mi nestalo, že by k někomu takhle vysloveně nechtěla. Spíš mám problémy, aby Zirunka každýmu (i úplně cizímu) neskočila za krk... .
Závěr je takový, že tedy musíme více cvičit předvádění, ale obávám se, že pokud se to má opět stát, tak se to stane. Protože tam stejně tak může působit stres či cokoliv jiného.
Do září máme ještě nějaký čas a ještě nás čeká rádoby výstava na táboře, kde si to budeme moct znovu skusit. A třeba do té doby chytne ještě trochu rozumu. O tom ale dost pochybuju.
Teď už ale aspoň nebude tak zaskočená jako teď napoprvé.
Takže v Boleslavi v září naviděnou!!!
