Shrnutí toho nejdůležitějšího

Ani se nestačíme divit a brzy Zirunka oslaví 8 měsíců. Je načase, abychom konečně dohnali náš stále se zvětšující skluz a dopsali, co jsme spolu zatím zažili. A protože toho není málo, vezmeme to stručně a pěkně od toho nejnovějšího (protože to si ještě zatím pamatuju)...

Začali jsme chodit na cvičák (tak tato informace není zrovna nejnovější, ale o to důležitější)

Již v době, kdy jsme si domů nesli štěňátko, nám vrtalo hlavou, kam budeme chodit na cvičiště. Prozatím nás zajímala především škola pro štěňátka, aby přece Zira měla kontakt s ostatními pejsky.
Prohledali jsme internet a našli školu psů na cvičáku v Nemošicích. Tam se na nás ale dívali skrz prsty a nakonec vyhodnotili, že jsme na nějaký výcvik ještě příliš mladí a že máme přijít později. Značně nešťastní, že snad budeme zvonit u sousedů se slovy - "Dobrý den, můžeme si hrát s vaším psem?" - jsem znovu hledali. Jak jsem byli rádi, že jsme našli Školku pro štěnátka v ZKO Svítkov.
Na den zápisu jsme nedočkavě čekali. Pravda - při otázce na plemeno - kdy se nám dostalo odpovědi "Hovawart - toho jsme tu dlouho neměli" jsme trochu znejistěli. Školku jsme přesto navštěvovat začali. Něco málo jsme se dozvěděli, ale pro psy bych řekla, že to až tak zábavné nebylo.
Největším přínosem pro nás ale bylo vypuštění psů na závěr hodiny, kdy se Zirunka pěkně vyřádila. Přesto je na co vzpomínat - mohli bychom vyjmenovat spoustu kamarádů... Po několika hodinách začali docházet i páníčci s Yennie Gasko Prim (doufám, že to píšu správně), díky čemuž jsme se dozvěděli zas něco nového.

V současné době navštěvujeme ZKO Přelouč, kde musím velmi poděkovat paní Lysé, která tento cvičák vede. Pravda je, že jsme se k němu dostali také prazvlášťním způsobem. A to tak, že jsme paní Lysou potkali na veterině spolu s hovawartem Argem a jeho páníčkem, kteří tento cvičák také navštěvují. Trochu jsme se zapovídali a její vyprávění nás natolik zaujalo, že jsme zanedlouho začali jezdit se Zirou tam. Původně jsem zamýšleli navštěvovat současně i školičku ve Svítkově, ale vzhledem k tomu, že výcvik v Přelouči probíhá až 3x týdně, brzy jsme od této myšlenky ustoupili a navštěvujeme pouze Přelouč.

Teď jsme měli takové malé prázdninové volno, ale na poslední hodinu přijel figurant a tak i Zirunka mohla ukázat, jak "zlý" je to pes.

Zirunka se poprvé koupala

Konečně jsme se byli koupat. Plavat umí a za náma nebo za míčkem do vody jde bez problému. Na to, že by tam lezla sama od sebe - to zatím nevypadá, což je možná dobře.

Pravděpodobně se jí ale dostala do ucha voda a jak ho pořád drbala, tak se jí do něj dal zánět. Takže jsme byli opět u veterináře. Nejvíc mě ale pobavilo, že zánět není z vody, ale od toho drbání. Vodu se jí pravděpodobně povedlo vyklepat hned napoprvé, což jí ale nikdo neřekl a tak pořád třepala hlavou a drbala ucho.

A výsledek? Cosi, co se stříká do ucha. Což ale Zirunka nesnáší a proto, potom, co se nám to každý večer povede aplikovat do ucha a pořádně rozmatlat, se s námi celý zbytek večera nebaví. Zaleze do kouta a trucuje. Dá jí hodně přemáhání si dojít i pro dobrůtku. A pro tu by jinak udělala cokoliv.

Takže: Pokud si chcete u psa rozházet to, co jste doposud vybudovali, stříkejte mu každý večer do ucha mastičku a úspěch je zaručen!!! My už jsme snad ucho doléčili, ale jak řekl doktor je šance 50 na 50, že se jí tam ta voda příště dostane zas.

Byli jsme na klubové výstavě v Kroměříži

Ve dnech 12. a 13. 5 se konala Klubová výstava Hovawartů a Mistrovství hovawartů v Kroměříži.

Zira aneb jak ke svým paníčkům přišla

Naše Zirunka -celým jménem Zira Gasko Prim- se narodila 29.10. 2006 v jedné chovatelské stanici spolu se spoustou sestřiček a bratříčků. V té době jsme ani netušili, že nějakého hovawarta chceme. Věděli jsme pouze, že bychom rádi nějakého většího přátelského psa (fenu - to jediné bylo jisté). K Vánocům jsem si pořídili atlas psů a spolu s pomocí internetu začali hledat toho pro nás nej. Netrvalo dlouho a našli jsme hovawarta. Začali jsme se pídit po nejbližší chovatelské stanici, kde bychom si mohli toto plemeno zblízka obhlédnout. A našli jsme - a zrovna i se štěnátkama.

A tak jsme si domluvili schůzku a vyrazili. Představa, že by u nás za pár dní mělo bydlet štěně, zůstávala na úrovni fantasy.

Ale pak jsme ji tam viděli - černoznakatou fenečku. Tu jsme tam přeci nemohli jen tak nechat. Jen nemůžeme jak se obvykle píše - napsat roztomilé maličké klubíčko, protože už byla vcelku velká a chvíli nepostála.

Potom, co jsme se dozvěděli vše důležité od chovatelky, odjížděli jsme velmi zmatení, protože jsme štěnátko moc chtěli, ale nevěděli jsme, jestli až tak rychle. Než jsme ale dojeli domů, bylo jasno a my plánovali, kdy pro naší Zirunku (jak jí říkáme když je moooc hodná) pojedeme.

Ale o tom zas někdy příště... Zirunku už máme doma dost dlouho, takže je i spousta zážitků. Bohužel nás natolik zaměstnávala, že dříve nebyl absolutně na nic čas. Teď už vypadá, že se začíná zklidňovat. Neradi bychom ale něco zakřikli!!

Toto je jedna z prvních fotek u nás. Při převzetí jsme nějak fotit nestihli :-(